Pokud nemáme dost peněz, nemáme vlastně ani dost spokojený život. A to ne proto, že by nám scházely peníze, ale schází nám to, co se za ně dá pořídit. A protože si to nepořídíme, dokud peníze neseženeme, trápí nás i nedostatek těchto finančních prostředků, jakkoliv by tyto samy o sobě nebyly většině lidí k ničemu.
A když nám peníze chybí? Pak si pochopitelně sháníme další. Protože nám tyto jen tak samy nespadnou do klína a dokud si je nějak nezasloužíme, nemáme je. A jak si je zasloužíme?
- Pokud je chceme mít trvale, musíme si je pochopitelně vydělat. Protože jenom tak získáváme prostředky, které po nás už nikdo nikdy nebude chtít zpátky a s nimiž tedy můžeme nakládat podle vlastního uvážení.
- A pokud je nepotřebujeme nezbytně napořád, můžeme si je i jen vypůjčit, zaplatit jimi to, co potřebujeme, a pak je zase vrátit.
A půjčit si peníze je velmi často daleko snazší, než je získat za práci. Ale nemusí to tak být vždy a všude. Protože ani leckterá z půjček není dostupná komukoliv, kdo si o ni řekne. I o půjčku se musí žadatelé zasloužit. A to přinejmenším tím, že prokážou svoji schopnost ji splatit. Což se obvykle dělá formou prokazování dost vysokých příjmů, čistých registrů dlužníků a dalších pozitiv.
A na tom právě kdekdo ze žadatelů ztroskotá, neuspěje. A pak je pro něj získání půjčky stejně složité nebo dokonce nezvládnutelné, jako kdyby si měl v daném okamžiku peníze náhle vydělat. Jenže v obojím přesto nějaká naděje zůstává. I když se nedaří přivydělat, je šance, že se nějaký kšeftík najde, a když odmítají žadatele o půjčku v bankách, jsou tu přece i nebankovní alternativy. A třeba nebankovní hypotéka pak pomůže i tomu, kdo už skutečně ztrácel naději.
A kdy taková hypotéka dotyčnému pomůže? Přece když se za ni zaručí nemovitostí a je přesvědčen, že ji dokáže splatit. A to jsou dobré podmínky, že?